Konvence pro skriptovací jazyk

Tento dokument popisuje konvence skriptovacího jazyka

Deklarace externích funkcí

• Bez odsazení
• Mezery před a za názvem knihovny
• Deklarace nezalamujeme
• Za blokem deklarací vynecháme jeden řádek

declare function GetCurrency dll"ActualDocument"(string): currency // Špatně

declare function GetCurrency dll "ActualDocument" (string): currency // OK

Název skriptu

• Bez odsazení
• Bez mezer kolem ()
• Název začíná velkým písmenem, ostatní písmena jsou malá, s výjimkou počátečních písmen dalších slov
• Standardně pojmenování v angličtině, pokud ale jsou historicky skripty v upravovaném workflow pojmenovány česky, můžeme při úpravách pojmenovávat nadále v češtině

script Get_currency_code(): string // Špatně
script GetCurrencyCode () : string // Špatně

script GetCurrencyCode(): string // OK

Klíčová slova

• Klíčová slova (zvýrazněná v editoru), např. názvy typů, píšeme vždy malými písmeny
• Pozor na klíčové slovo nounload, které se nezvýrazňuje

String, Integer, ActualDocument, Result // Špatně

string, integer, actualdocument, result // OK

Lokální proměnné

• Deklarace první proměnné je vždy pod klíčovým slovem var, nikdy ne na stejné řádce
• Odsazení 2 mezery
• Na stejné řádce vždy pouze úzce související proměnné (např. souřadnice X, Y)
• Mezera za znaky ,, resp. :, nikdy ne před těmito znaky
• Proměnné pojmenováváme vždy popisnými jmény, nepojmenováváme pouze jedním písmenem (výjimkou mohou být např. souřadnice X, Y, řídící proměnné cyklů I, J atpod.)
• Proměnné pojmenováváme malými písmeny, pouze počáteční písmena slov jsou velká (platí i pro globální proměnné)
• V názvech nepoužíváme podtržítka (platí i pro globální proměnné)
• Pro proměnné, které mají neočekávaný typ, používáme prefixy psané malými písmeny

Typ	Prefix
string	s
integer	i
boolean	b
date	d
currency	c
user	u
usercollection	uc

• Nepoužíváme lokální listové proměnné (stringlist, integerlist, …), protože nefungují správně

var Count: integer // Špatné odsazení, schází zalomení
  S_Count: string // Špatné pojmenování proměnné

var
  Count: integer // OK
  sCount: string // OK

Lokální konstanty

• Konstanty zapisujeme do sekce var, protože sekci pro konstanty skriptovací jazyk nepodporuje
• Konstanty v sekci zapisujeme před proměnné a mezi konstantami a proměnnými vždy vynecháme prázdný řádek
• Konstanty pro odlišení pojmenováváme pouze velkými písmeny, pro oddělení slov používáme podtržítko
• Je vhodné pro přehlednost všechny konstanty nadefinovat hned na začátku skriptu

var
  ItemCount: integer // Špatné pojmenování konstanty, označuje proměnnou

var
  ITEM_COUNT: integer // OK

Tok skriptu

• Odsazení na 2 mezery
• Maximální délka řádku 80 znaků
  • Tolerovat lze nezalomení do 100 znaků
• Při zalomení řádku je na dalším řádku (řádcích) odsazení 4 mezery
• Zalamování je vhodné za oddělovači (, :), binárními operátory (+ - * / = := += -= ++= or and, ...) nebo za ( [

// Špatně
I := 0 J := 0

if I > 0 then J += 1 end

// OK
I := 0
J := 0

if I > 0 then
  J += 1
end

Komentáře

• Komentáře se zarovnávají stejně jako kód skriptu
• Za uvozením komentáře vložíme mezeru a začneme velkým písmenem
• U víceřádkového komentáře nepoužíváme // a komentář zarovnáme do bloku

//špatně
/* Také
špatně */

// Toto je správně
/* Také
   správně */

Výrazy

• Vkládáme jednu mezeru před i za operátor
• Nevkládáme zbytečné závorky
  • Výjimkou jsou logické výrazy obsahující více podmínek, kde zápis bez závorek ztrácí na přehlednosti

// Špatně
I:=J+5
if (I = 0) then
if I = 0 and J = 0 then

// OK
I := J + 5
if I = 0 then
if (I = 0) and (J = 0) then

Ukončení příkazů

• Koncový end je vždy zarovnán stejně jako příkaz, ke kterému se váže
• Blok kódu pod tento příkaz spadající je oproti příkazu odsazen o 2 mezery

// Špatně
if I = 0 then I += 1 end 

// OK
if I = 0 then
  I += 1
end

Příkazy

Příkaz if (else)

• Blok kódu pod tento příkaz spadající je oproti příkazu odsazen o 2 znaky
• Pokud je testována jedna proměnná na více hodnot, používáme pro přehlednost i zvýšení výkonu else větev
  • Toto neplatí, pokud se řídící proměnná podmínky může změnit v kódu spadajícím pod předchozí podmínku

if I < 0 then
  write("Záporné číslo")
end
if I = 0 then
  write("Nula")
end
if I > 0 then
  write("Kladné číslo")
end

if I < 0 then
  write("Záporné číslo")
else
  if I = 0 then
    write("Nula")
  else
    write("Kladné číslo")
  end
end

Příkaz case

• Protože příkaz case nefunguje správně, je nutné použít sadu podmínek if !!!
• Pokud je velké množství porovnávaných hodnot a docházelo by k velkému zanoření kódu kvůli cyklickému odsazení else větví, je možné použít cyklus while true do se sadou podmínek, kdy každá obsahuje příkaz break pro ukončení cyklu a ukončení porovnávání hodnot
  • Pokud bude zapomenut příkaz break, skončí skript v nekonečné smyčce

while true do
  if I = 0 then
    write("Nula")
    break
  end
  
  if I = 1 then
    write("Jedna")
    break
  end
  
  if I = 2 then
    write("Dva")
    break
  end
  
  // Else větev
  write("Neznámé číslo")
  break
end

Cykly while do, for to do, foreach do

• Pokud známe potřebný výsledek před dokončením všech obrátek cyklu, vždy jej předčasně ukončíme příkazem break
• Pokud před dokončením jednoho průchodu cyklem víme, že nemůžeme získat potřebný výsledek, pokročíme rovnou na další index pomocí příkazu continue